Domnívám se, že tržní konsenzus ohledně nutnosti „FED pivotu“ (tedy ukončení cyklu zvyšování sazeb a ukončení kvantitativního utahování – QT americkým FEDem) pro dosažení dna na Bitcoinu může být nesprávným.
BoJ s QE nikdy nepřestala, BoE kapitulovala v září, co dál?
Jsem toho názoru, že postupné globální devalvační domino více či méně významných FIAT měn začalo v červnu v Japonsku pod taktovkou Kurodovy BoJ a před něco málo víc, jak měsícem pokračovalo kapitulací BoE v důsledku ohrožení tamějšího penzijního systému v důsledku šíleného dluhopisového výplachu s tím, že další na řadě je dost možná ECB v EU a Euro.
Obětovat ekonomiku, nebo měnu?
Mám za to, že většina ze zbytku centrálních bank je zejména v případě rozvíjejících se zemí a Japonska již dávno v situaci, kdy stojí především z důvodu kombinace vysoké míry zadlužení a nezadržitelně posilujícího Dolaru před volbou, zda-li případným pokusem o jestřábí zásah proti inflaci nebo právě vůči Dolaru slábnoucích lokálních měn (možnost využití devizových rezerv teď ponechám stranou, neb to je za současné situace přinejlepším jen způsob, jak si možná koupit trochu času) buďto úplně zničit svou ekonomiku, nebo naopak holubím zásahem proti rozpadu svých dluhopisových trhů zhoršování inflační situace jen akcelerovat.
BoJ coby bájný Atlas
Od počátku relativně synchronizovaného cyklu zvyšování sazeb a QT ve jménu otočky centrálních bank do jestřábí rétoriky a politiky za účelem boje s inflací byla BoJ v podstatě osamocená holubice de facto na vlastní pěst držící globální trhy navzdory zbytku jestřábího světa nad vodou.
Nekonečnými nákupy domácích státních dluhopisů za účelem umělého udržování jejich výnosů na únosné míře s ohledem na extrémní poměr zadlužení vůči HDP jen zvýšila chuť největších šetřílků světa hnát se za výnosy jinam a tím umožnila Powellovi pokračovat v nejrychlejším zvyšování sazeb za posledních šest desetiletí déle, než by většina účastníků trhu očekávala.
První vlna spekulantského krmiva pro děla
Hromadný útok hedgeových fondů na japonský dluhopisový trh (dá-li se ovšem tomu vůbec ještě říkat „trh“, když jich BoJ vlastní víc jak 70% z jejich celkové emise) po jejich posunutí nekonečných nákupů BoJ na novou úroveň nekonečna v druhé půli června tohoto roku přišel zbytečně a předčasně, protože se jednalo o útok proti instituci s teoreticky zatím stále ještě nekonečnou nákupní silou.
Rychle hoši, vydejte šmahem nějaké další dluhopisy, jinak nebudeme mít jak držet ty výnosy na uzdě!
Problém s většinovým vlastnictvím domácího dluhopisového trhu BoJ Japonsko před pár dny začalo elegantně řešit jak jinak dalším stimulačním balíčkem o skromném objemu ve výši 200 miliard dolarů, což se v brzku zřejmě projeví dalším oslabováním Jenu vůči dolaru a to i přes ohromné devizové rezervy BoJ v dolarech, kterých se však ve snaze jednak ulehčit ekonomice od sílícího dolaru a druhak i ve snaze přímými intervencemi na forexových trzích brzdit právě i rychlost tempa oslabování Jenu rapidním tempem zbavují:
Zdroj: TradingEconomics
On totiž ten rádobybojkot ruských energetických komodit v kombinaci s bojem s roztrhanými globálními dodavatelskými řetězci v důsledku antikovidového šílenství, zejména při obrovském zadlužení Japonska, notabene v režimu globální krize dolarové likvidity cosi stojí:
Zdroj: TradingView
Pakliže tak jako já patříte mezi ty, jež věří, že Japonská akciová a nemovitostní bublina před víc jak třiceti lety = laboratorní pokus globálních centrálních bank, pak Vám musí být jasné, že se máme na co těšit.
„Liz Truss zlomila Bank of England!“
Určitou formou jsme se tomu (stejně tak jako výše popisovanému) věnovali již něco málo víc jak před týdnem (přičemž tento článek má být lehkým nástinem scénáře, ve kterém centrální banky nebudou jednat „v koncertu“, nýbrž „dominově“ z donucení – tedy bez možnosti výběru), nicméně vzhledem k tomu, že zde probíráme možnost, že ke kvantitativnímu uvolňování (QE) budou postupně donuceny všechny centrální banky, dost možná včetně mocného Powellova dosud stále ještě jestřábího FEDu, opět pár grafů pro připomenutí:
Zdroj: TradingView
A jak jsou na tom angličani s devizovýma rezervama? No, už od začátku tohoto roku se jim také začaly řádně tenčit:
Zdroj TradingEconomics
Je to jednoduché, BoE byla donucena zpět k tištění liber za účelem záchrany nejen britského penzijního systému, ale zřejmě svým krokem předešla i v září zřejmě reálně hrozící implozi dluhopisových trhů globlálně.
Čerstvý nástupce Liz Truss, Rishi Sunak už pomalu vyhrožuje CBDC, tak nechme se překvapit – vzhledem k neoddiskutovatelným rizikům této monstrozity mě tedy především zajímá, jak to přijme tamější obyvatelstvo.
A ty devizové rezervy? No ty se samozřejmě hodí, když potřebujete mírnit efekt znehodnocování měny QEčkem, že jo. No a jak jsem již zmiňoval v úvodu, další na řadě je dle mého názoru eurozóna pod vlivem ECB s Christine Lagarde ve vedení.
Tak co, drahá Kiki, a kde je „Tvoje čára“?
Evropa, resp. eurozóna má, nebo k dnešku je možná přesnější použít „měla“ před Japonskem „zpoždění“ cca dekádu.
Že Euro zlomilo svou klíčovou čtyřicetiletou trendovku na měsíční bázi již v březnu tohoto roku a od té doby oslabilo vůči dolaru bezmála o 12%, přičemž mnozí analytici tvrdí, že to je důvod, proč dolarový index tak roste (nese v něm váhu 57,6%), nicméně je to jen jiný způsob, jak vyjádřit, že je ve světě krize globální dolarové likvidity, protože japonský Jen v něm nese váhu 13,6% a britská Libra 11,9%, což znamená, že víc jak čtyři pětiny (přesně 83,1%) prostě „letí dolů jak šutr“.
Zdroj: TradingView
Z hlediska vývoje bilance devizových rezerv eurozóny je zajímavé, že ZATÍM (poslední údaj je ze září) stále ještě rostou:
Zdroj: TradingEconomics
Takže na devizové rezervy zatím saháno nebylo, nicméně, že by se ECBčko nějak vehementně snažilo snižovat svou bilanční rozvahu, to se říct nedá:
Zdroj: TradingEconomics
Grafy výše vypadají vskutku strašidelně, jakpak by také ne, když musí ECBčko řídit ten neskutečný brajgl, kterým dluhopisové trhy členských států eurozóny bezesporu jsou:
Před cca deseti lety tehdejší prezident ECB Mario Draghi svým slavným prohlášením „Whatever it takes“ („Ať to stojí, co to stojí“) koupil Euru cca dekádu času. Když ho před nedávnem italský elektorát vykopal z postu premiéra země, člověk by skoro chtěl říct, že za těch deset let svůj přístup změnil na „Whatever happens“ („Stát se může cokoliv“).
A tak je vskutku na místě se ptát kam na Euru Christine Lagarde nakonec nakreslí nějakou tu čáru, teda aspoň do momentu, než se začnou ECBčku devizové rezervy tenčit až příliš nebezpečně.
Bude to odpovídat na páru EURUSD hodnotě 0.9, 0.8, 0,75, a nebo dokonce ještě níže? Ať tak, či onak, jedna věc je jistá: Jak jsem mj. zmiňoval koncem minulého týdne, za prvé česká Koruna je na tom zatím lépe, než Euro a za druhé – kupujte Bitcoin! 🙂
Bitcoin jsou (volatilní) „fuck you“ peníze
Necenzurovatelný, při správném uchovávání dokonce i nezkonfiskovatelný, avšak ano, v důsledku relativně nízké likvidity stále ještě velmi volatilní, což ještě nějakou dobu (celé roky, ne-li přímo dekády) zřejmě bude trvat.
Takže se teď konečně, poté, co jsem nastínil né zcela nepravděpodobný scénář, ve kterém si FED z výše uvedených důvodů dost možná bude moci dovolit dál zvyšovat sazby a dokonce i pokračovat v QT, zatímco zbytek centrálních bank mu to bude dál umožňovat podobně, jako to donedávna dělala BoJ, pojďme podívat na suchou sérii grafů se suchými statistikami.
Všechny grafy jsou týdenního časového rámce, mají z hlediska technické analýzy vyznačená (pakliže historie v TradingView umožňovala) svá historická maxima z prosince 2017 (šedé přerušované horizontály), klíčové úrovně vycházející z ročních časových rámců (šedé nepřerušované horizontály) legendární dvousettýdenní klouzavé průměry (tučné tmavě červené křivky) a celkové zhodnocení za uplynulý cyklus ode dna k vrcholu + i hodnoty dosavadních korekcí od svých aktuálních maxim po svá aktuální minima.
Doporučuju věnovat pozornost obzvláště nuancím jednak v pozici vzhledem ke starým historickým maximům i klíčovým ročním úrovním a jednak především polohám k oněm týdenním „dvoustovkám“:
Zdroj: TradingView
Prohlédnuto? Já myslím, že třeba ten pár s japonským Jenem je celkem jasný.
S výše naznačovaným centrálně-banksterským kapitulačním dominem zpět směrem k inflačnímu engame prostřednictvím QE (dost možná v některých případech v kombinaci ještě i s nesmyslem zvaným MMT) by se taky klidně mohlo stát, že všechna ta likvidita, co do Bitcoinu čistě v rámci postupně se rozvíjejího úprku do něj zdaleka nejen z důvodu řady neodvratně se blížících lokálních hyperinflací (Japonsko je asi na té cestě už dávno neodvratně) může taky klidně způsobit, že ani ten obligátní dolarový pár nemusí nutně vidět nějaké dramaticky nižší ceny, bez ohledu na to, co dnes, nebo později bude svým podřízeným diktovat strýček Powell.
Kromě útěku od pomalu, ale jistě počínajícího kolapsu FIAT měn je tu ale ještě jeden aspekt – a sice Bitcoin jako antitotalitární nástroj – a čím dál tím větší procento světové populace si to uvědomuje. Toto je postupně pozvolna se rozvíjející trend, který se zvyšováním úrovní zdaleka nejen finanční represe bude s postupem času jen zrychlovat.
