Marmalade je nový standard pro NFT, řešící některé nedostatky a komplikace jako například centralizace NFT trhů, poplatek za prodej a přeprodej originálnímu tvůrci a další.
Problém se standardem „Transfer-only“
Dominantní většina pravidel dnešních NFTéček jsou založena na standardech definovaných na Ethereu a podle širokého přijetí NFT se dá říct, že se osvědčila. Umožnila tak vzniku trhů s NFT a vybudováním obrovského odvětví.
Původním standardem NFT je ERC-721, který definuje, jak se NFT objeví na blockchainu, načež může být transparentně a trvale zaznamenán převod na další kupující. Hlavními prvky NFT ERC-721 jsou:
- Smlouva na blockchainu implementující standard ERC-721, identifikovaná adresou Etherea
- ID tokenu, který identifikuje NFT na blockchainu
- Metadata o tokenu, konkrétně název, symbol a „tokenURL“. Ten je určen k odkazu na informace o jakémkoli objektu, který NFT reprezentuje
- Informace o operaci převodu
Na to navázal standard ERC-1155, který umožnil rozdělit NFT tak, že převod nemusí nutně znamenat převod celého NFT. Ve skutečnosti se ERC-1155 nazývá „standard pro více tokenů“.
NFT však nejsou tak úplně tokeny – celý smysl „nezaměnitelnosti“ spočívá v označení, že tuto položku nelze vyměnit za jinou. U normálního tokenu podobného krypto tokenu je hlavní operací převod: „peníze mění majitele“. U NFT však převod z jednoho vlastníka na druhého vynechává zásadní krok a tím je prodej.
Problém: Převod není dostačující
Problém s modelem NFT založeným pouze na převodu ERC se objeví vždy, když chcete udělat něco víc, než jen odkoupit NFT od současného vlastníka. Například často zdůrazňovanou vlastností mnoha NFT je jejich schopnost platit původnímu tvůrci licenční poplatek pokaždé, když NFT změní majitele.
Podle ERC-2981 vystavuje blockchain NFT funkci, která příjme cenu a vypočítá licenční poplatek a příjemce pro daný token. Vynucování je zcela v režii burzy, takže ta v podstatě slibuje, že kdykoli uskuteční prodej, vždy tuto funkci spustí a podle ní rozdělí prostředky, než uskuteční převod, aby předala NFT kupujícímu.
To znamená, že vymáhání licenčních poplatků je zcela závislé na burze, na které se prodávají. Takto by kryptografické standardy fungovat neměly. Smyslem standardizace tokenů je usnadnit obchodování s tokeny na jakékoli burze bez možnosti porušení pravidel vlastnictví. Standard ERC-2981 v podstatě uvězňuje NFTéčka nesoucí licenční poplatky na burzách, na kterých byly vyraženy.
Řešení: umístění standardu přímo na blockchain
Jediným známým řešením zbývá: zavést kód prodeje do standardu. Existuje však důvod, proč to standardy ERC nedělají, důvod je, že to udělat nemohou.
Pact
Jazyk chytrých smluv Pact společnosti Kadena má kritickou důležitou funkci: „pakty“, což jsou vícekrokové procesy definované v chytré smlouvě. Pakt je speciální druh funkce s explicitními kroky v pevném pořadí, například krok 2 může následovat pouze po kroku 1.
S paktem lze konečně ve standardu zachytit všechny kýžené rozměry prodeje NFT.
Politika tokenu
diktuje, jak se s prodejem nakládá. Tvůrce tokenu si může vybrat politiku z nabídky možností, nebo si vyhrnout rukávy a vytvořit si vlastní.
Představte si NFT, které místo tvůrci vyplácí provize organizaci DAO zaměřené na charitativní činnosti. Nebo NFT, které umožní každému minulému kupci získat část autorských poplatků.
Je možné vytvořit téměř jakoukoliv aukční strukturu, a to tak, že se určí politika, která posvětí aukční smlouvu jako jediný mechanismus prodeje.
Tímto vzniknou komunity, které se také dají označit za tržiště, přičemž kontrola nad licenčními poplatky nebude v rukou centralizované entity jak je tomu třeba u Opensea.
