Autor: Arthur Hayes

Odkazy na původní článek:
Osobní blog na medium.com
Crypto Trader Digest (blog burzy BitMEX)

Původně zveřejněno: 21.07.2022

(Veškeré názory vyjádřené v níže uvedeném textu jsou osobními názory autora a neměly by být základem pro investiční rozhodnutí, ani by neměly být vykládány jako doporučení nebo rada k provádění investičních transakcí.)

(Poznámka pro čtenáře: Esej z tohoto týdne navazuje na můj článek z minulého týdne „Samuraj, rytíř a Yankee“. Doporučuji si nejprve přečíst tento příspěvek, než se ponoříte do tohoto).

To byl ale večer. Šel jsem spát do kůlny vzadu. Trvalo mi mnohem déle než obvykle, než jsem usnul, protože jsem si v hlavě radostně přehrával noční rozhovor znovu a znovu. Ale po několika hodinách spánek konečně přišel. A pak…

Klopyty-klop. Klik-klak. Kopyta rychlého koně hřměla po Cestě k hyperinflaci. Posadil jsem se. Kdo to mohl být v tuto hodinu? Vypotácel jsem se na verandu hostince. A hle, byl to posel.

„Ohlaste se!“ Zařval jsem.

„Nebojte se, hostinský – jsem jen posel, vyslaný z daleké východní fronty. Mám naléhavou zprávu pro madam Lagarde.“ Zamával přede mnou obálkou s císařskou pečetí.

Doběhl jsem do stáje, kde spala madam Lagarde, a zatřásl s ní, aby se probudila. „Paní, je tu panoš a má pro vás naléhavou zprávu. Vyjděte prosím před dům.“

Byla zjevně nespokojená, že jsem vyrušil její spánek, a tiše si pro sebe bručela, když vstávala z postele. O několik minut později se ukázala, převzala od posla obálku a rozlepila ji.

„Madam Lagarde, doufám, že k vám tento vzkaz dorazí v pořádku.

S lítostí vám musím oznámit, že Velký medvěd byl vyprovokován k dalšímu krajnímu opatření. Medvěd uzavřel plyn v jednom německém lénu. Obracejí se na vás s prosbou o radu – co mají dělat? Jsou na Medvědovi tak závislí, že pohání jejich ohromnou válečnou… chci říct, ehm, výrobní ekonomiku, kterou potřebují, aby mohli nadále pohánět Království eura.

A co hůř, v posledních letech letní slunce praží jasněji. Lidem je horko, ale kvůli nedostatku energie se nemohou ochladit. Zatím to zvládají, ale zima se rychle blíží. Vedro je nepříjemné, ale zima bude smrtící. Už za několik měsíců musí mnozí naši šlechtici zajistit teplo pro své poddané. Kde, ach, kde se to teplo bez Medvěda vezme? Ať jde k čertu Dantův devátý kruh pekla.

A to není všechno – zatímco jste si užívali letní bukolickou projížďku se sirem Powellem a Kuroda-donem, hodnota eura výrazně klesla a nyní se rovná dolaru. Ach, ta hrůza! Co máme dělat, paní Lagardeová? Jak budeme pohánět naši ekonomiku, vytápět domovy prostého lidu a tisknout eura, abychom si koupili loajalitu našich šlechticů?“

– Sergio, Váš pokorný, dobře placený služebník, ECB

Madam Lagarde vzhlédla od vzkazu. „Hostinský, přines mi pero a pergamen,“ vyhrkla. „Musím Sergiovi rychle odpovědět, abych odvrátila tuto krizi.“

Potichu jsem se odšoural za recepční pult hostince, vytáhl pomůcky, které si vyžádala, a vrátil se k ní. 

Držíc v ruce pero psala následující:

„Sergio…

Děkuji ti za tvůj spěch při předávání této třaskavé zprávy. Velký medvěd neuspěje. Medvěd neví, že jsem si zajistil podporu sira Powella. Přislíbil, že natiskne dolary a nakoupí naše eurové dluhopisy – zvýší hodnotu naší měny vůči jejich, abychom si mohli dovolit platit jeho království za jeho energii místo nich. Nevím, jak dlouho bude trvat přeprava těchto komodit přes Atlantik, ani zda by to bylo rychlejší než obnovení normálních diplomatických vztahů s Medvědem a příjem jejich komodit potrubím. Ale bude to provedeno.

Musím však upozornit, že sir Powell stále potřebuje podporu své královské babičky, vdovy císařovny Yellen. Jen ona může vydat rozkaz, ale on mě ujišťuje, že splní svou povinnost. Přijmi tuto zprávu, Sergio, a rozšiř ji – já, madam Lagarde – stejně jako předtím Johanka z Arku – nezklamu království Eura.

P.S. Nedávno jsem získala moc abecedy. Sama dokážu skládat písmena a vykouzlit ze vzduchu čerstvě vytištěné euro. Zapamatujte si tato písmena – T PI.“

– Madam Lagarde, lépe placená služebná, šéfka ECB

Madam Lagarde dopsala a dramaticky se podepsala. Složila pergamen a podala ho Sergiovu poslovi. „Pospěšte si s doručením mého vzkazu. A vyřiďte Sergiovi, ať se nebojí, že s dovolenou skončím dřív. Uvědomuji si závažnost činů tohoto bastardního Medvěda, a tak si odpočinu jen sedm týdnů místo obvyklých osmi, než se vrátím na frontu bojovat.“

Johanka z Arku

Otázka, jak vládnout – a zejména do jaké míry na federální a místní úrovni – trápí každou velkou zemi. Neexistuje žádná filozofie vládnutí, která by v měřítku určité velikosti nevyžadovala určitou míru decentralizace. Decentralizace vlády však také vyvolává složité otázky týkající se způsobu zdanění a rozdělování zdrojů mezi federální a místní zbytky vlády.

EU je odsouzena k neúspěchu, protože je výhradně měnovou unií a nemá federální pravomoci k vybírání daní a vynucování hospodářské harmonie mezi svými členskými zeměmi. Protože každá země v EU provádí jinou politiku, čelí každá z nich jiným hospodářským výsledkům. Některým se daří lépe než jiným a centrum nemá možnost přesouvat zdroje mezi členskými státy. Zároveň však všechny státy sdílejí stejnou měnu a měnovou politiku – což ne vždy odpovídá jejich specifickým hospodářským podmínkám.

V důsledku toho jsou některé země vnímány jako bezpečnější nebo hodnotnější státní úvěrová rizika než jiné. Členské státy mohou vydávat vlastní dluhopisy zemí denominované v eurech, ale nemohou tisknout eura. Proto tyto dluhopisy nejsou v eurech bezrizikové. Bezrizikové by byly pouze v případě, že by se Evropská centrální banka (ECB) plně zavázala tisknout eura na splácení státních dluhů členských států za všech okolností. ECB by mohla být zřízena s takovou výhradou, nicméně jediným zákonným mandátem ECB je stabilizace celkové cenové hladiny v EU, a to je vše. Všechny ostatní politiky jsou tomuto mandátu podřízeny.

Problém spočívá v tom, že když ECB čelí inflaci, její mandát jí technicky vzato ukládá zpřísnit měnovou politiku, aby udržela ceny na nízké úrovni. To znamená, že pokud si země v období inflace nemůže dovolit své státní dluhy, ECB jí nemůže legálně vyrazit na pomoc a tisknout eura, pokud by to vedlo ke zvýšení celkové cenové hladiny.

To, co zákon předepisuje jako mandát ECB, a to, co ECB považuje za svůj mandát, jsou však dvě různé věci. ECB se ve skutečnosti stará pouze o udržení EU jako měnového a politického subjektu – i kdyby to znamenalo, že se vyhne svému zákonnému mandátu a rozdmýchá inflaci. Pokud nechá členský stát bezmocně zápasit s dluhovou zátěží denominovanou v eurech, může ho to přimět k opuštění eura a k redenominaci všech jeho dluhů v nové národní měně, kterou může jeho centrální banka volně tisknout (k velké nelibosti jeho investorů, kteří pak dostanou splaceno ve slabší nové národní měně, a nikoli v eurech). Tomu se říká technické selhání. (Pokud chcete pochopit, jak to funguje v praxi, prostudujte si poslední dvě století argentinské měnové politiky.) Člen EU, který se dostane do technického selhání a opustí EU, aby vyřešil své dluhové problémy, je nejhorší noční můrou ECB – a ta udělá v podstatě cokoli, co je v jejích silách, aby takovému výsledku zabránila.

Strukturální problémy měnové unie EU se výrazně projevily v letech 2009-2011, kdy se řada evropských zemí potýkala se splácením obrovských dluhů, které si v předchozích desetiletích nadělaly. Zde je dobrý článek popisující tuto krizi. Super Mario Draghi, tehdejší šéf ECB, reagoval prohlášením, že „udělá cokoliv (co bude nutné)„, aby žádná země neopustila euro. ECB pak vytiskla miliardy čerstvých eur a začala je používat k nákupu dluhopisů svých nejslabších členů.

Trh však Draghiho proklamaci vyslyšel a udělal správnou věc, kterou bylo předbíhání nákupů ECB. Investoři nakupovali levné dluhopisy, o kterých věděli, že je ECB bude předvídatelně nakupovat měsíc po měsíci za nízkou cenu, a pak je prodávali zpět ECB za dražší cenu. Výnosy dluhopisů nemocných členů EU prudce klesly a problém byl neustále odkládán až do roku 2022.

EU je rozsáhlá byrokracie složená z několika málo členů volených na národní úrovni a spousty dalších aparátčíků, kteří navrhují a provádějí politiku. V roce 2022 plánuje EU vynaložit 1,13 miliardy EUR na náklady spojené s personálem (platy, cestovné, rezidence atd.). V byrokratické mašinérii EU pracuje přibližně 8 000 lidí. To odpovídá průměrnému ročnímu platu 142 000 EUR. To není špatné! Srovnejte to s průměrným příjmem čtyřčlenné rodiny v EU, který činí přibližně 55 000 EUR, a začnete chápat, proč chtějí byrokraté EU pokračovat ve hře co nejdéle. Bez EU by nebylo ECB ani tučných výplatních pásek.

Cílem lidského druhu je přežít a rozmnožovat se. Z toho vyplývá, že organizace lidí má stejné cíle. ECB bude vždy dělat vše pro to, aby EU stále existovala. Pokud se jí do cesty postaví otravné věci, jako je inflace v EU dosahující 30-40letých maxim, lze je vysvětlit jako „přechodné“, což ECB umožní vyhnout se zákonné povinnosti zpřísnit měnovou politiku. ECB může místo toho pokračovat v tištění peněz a bránit zemím v odchodu z eurozóny kvůli neúnosně vysokým výnosům jejich státních dluhopisů.

Problém, kterému dnes ECB čelí, spočívá v tom, že investoři začínají pochybovat o tom, zda ECB bude i nadále „dělat vše, co je třeba“, aby udržela unii pohromadě. Zatím ano – ECB stále udržuje zápornou úrokovou sazbu -, ale inflace začala dosahovat úrovní, které může být velmi obtížné odepsat jako „přechodné“ do budoucna.

Co by dělal Skrblík

V každé kultuře se dětem vyprávějí pohádky a alegorické příběhy o starých lakomcích, kteří mají příliš mnoho peněz a málo soucitu s bližními. Můj oblíbený je Kačer Skrblík z Kačeřích příběhů. Starý Skrblík rád hromadil své peníze (zejména zlato – brachu, v tom s tebou souhlasím!) a své zásoby očividně rozšiřoval díky skvělému investičnímu umu a schopnosti odkládat uspokojení. Vžijme se do jeho situace a představme si, že ho navštívila jeho soukromá správkyně majetku – budeme jí říkat Goldy Rothschild – s investicí, na kterou se prostě MUSEL podívat.

Goldy se na schůzku dostavila s Kellyho taškou plnou prospektů různých státních dluhopisů eurozóny, které podle ní byly všechny na úrovni, jaká se naskytne jednou za život.

Jako pan McDuck jste právem podezřívaví pokaždé, když vám zavolá váš bankéř s „obchodem století“. Obvykle je jakýkoli obchod nebo investiční nápad, který Goldy předkládá, znamením, že byste měli udělat přesný opak.

Víte, že pokud má být výnos dluhopisu smysluplný, musí pokrýt jak míru inflace, tak úvěrové riziko dlužníka. Proto položíte Goldymu několik otázek.

„Goldy, můžeš mi říct nejnovější údaje o inflaci v eurozóně?“ „Ano.

„Samozřejmě – poslední údaj o meziroční inflaci (HICP) v EU dosáhl 8,6 %,“ odpoví.

„Páni, Goldy – inflace běží pěkně zostra,“ řeknete a očima přelétnete graf před sebou. „Měl bych doufat, že minimálně výnosy dluhopisů vzrostly tak, aby pokryly míru inflace. Můžeš mi říct poslední vážený průměrný výnos desetiletých dluhopisů EU?“

Goldy se napne a rychle vypočítá výnos desetiletého dluhopisu, kde se aktuální výnos desetiletého dluhopisu každého členského státu nebo nejbližšího dluhopisu s ekvivalentní splatností vydělí celkovým nesplaceným dluhem EU. „Je to 2,20 %.“

Páni – tyto výnosy dluhopisů ani zdaleka nepokrývají náklady na inflaci. A co hůř, pokud by tyto země opustily euro, pak by se dluhy s největší pravděpodobností redenominovaly do slabší národní měny. Říci, že tyto výnosy toto riziko nekompenzují, by bylo silně podhodnocené.

„Goldy, tyto výnosy jsou mizivé. Víte, jaké procento ročního HDP EU by představovaly úrokové platby, kdyby si každý stát v průměru půjčoval při 8,6% míře inflace?“

„Vteřinku, pane.“ Goldy rychle vstoupí do čekárny, kde sedí její analytik Makron Makarón. Dá mu pokyn, aby analýzu připravil. Usmějete se pro sebe, když si všimnete, že Makron má na sobě nejnovější gilet jaune oblečení navržené Margielou. Makron je docela obratný bankéř a během deseti minut pošle analýzu Goldymu. Ten vstoupil do Eurostatu, stáhl si celkový nesplacený dluh k červnu 2022 a vypočítal výši úrokových plateb. Vyšlo mu 7,17 % HDP ročně.

„Goldy, ta čísla jsou strašná!“ Poznamenáte, oči vytřeštěné obavami. „Doufám, že země EU mají alespoň rozpočtové přebytky, takže se jejich dluhové zatížení časem sníží. Je to tak?“

„Je mi líto, pane McDucku, ale tak to není. Každý člen kromě Lucemburska hospodaří se schodkem, a abych byl upřímný, oni vlastně žádnou pomoc nepotřebují. Měl bych také dodat, že kvůli pomalému zotavování z pandemie COVID a menší ekonomické aktivitě v důsledku zvýšených nákladů na energie se jejich bilance spíše zhorší, než zlepší. Abych byl ohledně současného stavu věcí zcela upřímný, podívejte se na následující tabulku, kterou jsem sestavil.“:

 

Miliardy EUR

 

Celkový nesplacený dluh k červnu 2022

10,234.70

Rozpočtový schodek na rok 2021

625.71

Nárůst dluhového zatížení v %

6.11%

 

Zavrtíte hlavou a pokračujete: „Takže dluhová zátěž se zvýší o více než 6 % jen kvůli financování výdajů v roce 2022 – kolik dluhu bude třeba vydat jen na splacení jistiny splatného dluhu?“

Podělí se s vámi o další tabulku:

 

Miliardy EUR

 

Jistina, která má být splacena za 1 rok nebo méně

1,932.50

Celkový nesplacený dluh k červnu 2022

10,234.70

% nesplaceného dluhového zatížení

18.88%

 

„Goldy… Goldy, teď už vím, proč tě poslali do celého světa, abys našel hlupáky, kteří by ty dluhopisy koupili. EU potřebuje okamžitě najít kupce pro obrovské množství dluhopisů. Možná je v těchto statistikách obsaženo něco dobrého. Má EU alespoň přebytek obchodní bilance se zbytkem světa, který by způsobil, že by nějaký subjekt musel recyklovat eura zpět do státních dluhopisů EU?“

Goldy pomalu vrtí hlavou ze strany na stranu, což naznačuje, že tomu tak není. „Obchodní bilance se letos rapidně zhoršila. Poslední údaj za květen 2022 dosáhl schodku téměř 82 miliard eur. Což znamená, že EU dluží světu peníze, a ne naopak. Podívejte se na tento depresivní graf, který znázorňuje zhoršování makroekonomických základů EU.“:

„Goldy, podobný seznam posraných státních dluhopisů jsi mi přinesla v roce 2011.“

(A vlastně, říkáte si, situace v roce 2011 byla asi o něco lepší než dnes. Amerika alespoň neobětovala EU, aby hostila frontovou linii v zástupné válce s Ruskem). „Ale ujistil jsi mě, že ECB bude v budoucnu kupovat všechno za vyšší ceny, než jsem za ně zaplatil. Můžete mi podobnou záruku nabídnout i dnes?“

„Než se pustím do hloubky toho, zda ECB může tyto dluhopisy koupit, nebo ne, měl bych vám říct, že ECB již vlastní téměř 40 % všech dluhopisů členských států EU v oběhu.“:

Miliardy EUR

 

Vlastněné dluhopisy členů ECB EU

3,975.38

Celkový nesplacený dluh k červnu 2022

10,234.70

% dluhopisů vlastněných ECB

38.84%

Goldy se trochu zavrtěla. „Bohužel není jasné, zda ECB může legálně nakupovat další tyto dluhopisy, vzhledem k tomu, že inflace v EU dosahuje 30-40letých maxim. Přišli s tímto polovičatým návrhem, aby snížili to, čemu říkají „riziko roztříštěnosti“, což je elegantní způsob, jak říct, že budou nakupovat dluhopisy slabších členů, aby se výnosy sblížily s výnosy silnějších členů. Pokud však výnosy všech členských států porostou souběžně, nevysvětlili, jak by se s tímto výsledkem vypořádali. Stručně řečeno, nejsem si jistý – zejména vzhledem k nedávným prohlášením Christine Lagarde -, zda si plně stojí za svým slibem, že ‚udělají vše, co bude třeba‘, aby zabránili nejslabším členům opustit měnu euro a napravit tak své vlastní státní finance.“

Co se týče EU, je to skutečně FUBAR situace. Shrňte si v hlavě všechny ty hrozné metriky, které jste právě slyšeli. Současné výnosy nekompenzují riziko inflace a redenominace. Objem vydávaných dluhopisů se dramaticky zvýší jak kvůli financování velkých a rostoucích vládních deficitů, tak kvůli splácení starého dluhu. Ještě horší je, že EU jako obchodní blok nyní dluží peníze světu, a nikoli naopak. A aby toho nebylo málo, ECB, která je v podstatě kupcem poslední instance a vlastní 40 % trhu, se možná bude muset na chvíli stáhnout kvůli inflaci na 30-40letých maximech. A oni chtějí, abych si ty dluhopisy koupil – LOLZ.

„Děkuji vám za upřímnost, Goldy. Myslím, že si tyto dluhopisy prozatím odpustím. Ale dejte mi prosím vědět, až se ECB zaváže, že natiskne eura na nákup dluhopisů v množství, které bude stačit na financování rostoucích rozpočtových deficitů všech členských států EU.“

Goldy přikývne hlavou, vstane a začne si potichu sbírat věci.

„Brrring! Brrring!“ Goldyho telefon zuřivě bzučel a pípal. „Počkejte, počkejte, pane Kačere – právě jsem dostala zprávu, že ECB vymyslela nový program abecední polévky, jehož cílem je natisknout více peněz na podporu nejslabších členských států. Říká se tomu „Nástroj na ochranu přenosu“ (TPI). V podstatě dává ECB výhradní pravomoc rozhodnout, zda je tržní hodnota dluhopisů členského státu vzhledem k určitým makroekonomickým základům neopodstatněná. Pokud taková situace nastane, je ECB oprávněna nakoupit dluhopisy kteréhokoli členského státu v neomezeném množství. „

„Takže Goldy – to znamená, že ECB může podle svého uvážení rozhodnout, zda situace vyžaduje více natištěných peněz?“

„Ano, pane Kačere. Přesně tak. ECB si právě udělila více pravomocí.“

„Páni, to je skvělé. Ale já si ještě počkám, až je vyzkouší a skutečně začne nakupovat dluhopisy. Stále si nejsem jistý, zda budou připraveni plně nasadit bazuku na tisk peněz, pokud bude euro v důsledku dalšího tisku měny nadále oslabovat. ECB potřebuje, aby jí Fed podal pomocnou ruku. Takže v tomto případě zůstanu stranou.“

Goldyin obličej poklesl. Vycítil jsem její zklamání a rychle jsem jí nabídl cenu útěchy. Ale: „Nechci, abys odešla s prázdnýma rukama – můžu si přes tvou banku koupit nějaký Bitcoin?

Goldy si zklamaně povzdechla. „Víte, jezdím po celém světě a nabízím tyhle dluhopisy svým klientům. A na konci mé prezentace se mě všichni do jednoho ptají na to samé. Budu k vám ještě jednou upřímný. Prodej fyzických bitcoinů – nebo dokonce zlata – mé bance bohužel moc peněz nevydělá. Mnohem raději by byli, kdybych vám prodal nějaký papírový derivát vyrobený mými strukturami, který bance každoročně vydělává na poplatcích za správu. Pokud si však koupíte tento typ produktu, podkladové krypto nebo drahý kov samozřejmě ve skutečnosti nevlastníte. Vzhledem k tomu jednoduše nemám produkt, který by vhodně chránil vaše aktiva před inflací za cenu, kterou hledáte.“

Doufám, že tento malý příběh ilustruje dilema, před kterým ECB stojí. Explicitní kontrola výnosové křivky (YCC) – kdy ECB cílí na obecnou absolutní úroveň výnosů státních dluhopisů a poté nakupuje dluhopisy členských států, aby tohoto cíle dosáhla – je jediným způsobem, jak může přimět investory, aby na sebe vzali inflační a redenominační riziko spojené s nákupem dluhopisů slabších členských států. Cokoli, co je pod úrovní YCC, znamená, že se investoři těmto dluhopisům vyhnou. Členské státy EU rychle zjistí, že už nemá kdo kupovat dluhopisy, které vydaly na úhradu svých vysokých a rostoucích rozpočtových deficitů. Tisknutí dalších eur (které je nezbytné k tomu, aby EU mohla nakupovat dluhopisy svých členských zemí a úspěšně provádět YCC) však způsobí pokles směnného kurzu a zvýšení nákladů na energie – a především na zemní plyn.

Bez podpory ECB se vlády zemí EU nebudou moci financovat. Pak budou muset zbankrotované vlády buď zavést drtivá úsporná opatření, jako je zvýšení daní a omezení výdajů na zdravotnictví, nebo opustit euro a redenominovat veškerý svůj dluh do nových národních měn, které si budou moci natisknout. A pokud se rozhodnou pro druhou možnost, ECB a většina velkých evropských Too-Big-To-Fail bank se stanou insolventními, protože svým vkladatelům dluží eura, ale jejich dluhová aktiva budou redenominována do slabších měn.

Nešťastnou realitou je, že evropské země musí podstatnou část svých energetických potřeb dovážet a země, které jim ji prodávají, nebudou mít o nově vytvořenou euro-odpadní měnu zájem. Obchodní partneři budou požadovat „tvrdou“ měnu, a když některému státu dojdou eura, dolary nebo zlato, nikdo s ním nebude obchodovat. Srílanská tragédie je toho příkladem. Bez dostupné energie se každá moderní společnost rychle zhroutí. Tak, dámy a pánové, začíná další evropský kinetický požár. Pokud totiž nově zbídačené evropské národy nebudou moci obchodovat pomocí své domácí měny, budou se snažit donutit ostatní, aby s nimi obchodovali pomocí své armády.

Zdroje dat: Zdroj: Bloomberg, Eurostat, ECB

Zvyšování úrovně

Pevní spojenci Ameriky, Japonsko a EU, potřebují při provádění YCC pomoc. Nemohou si dovolit tisknout peníze potřebné k odkupu vlastních domácích dluhopisů, takže potřebují americkou podporu. Jak by to však mohlo fungovat v praxi?

Fed se laserově soustředí na tlumení inflace. Poslední aktualizace indexu spotřebitelských cen byla dalším žihadlem a Fed musí pokračovat v utahování domácích měnových podmínek. Pravděpodobně tak učiní zvýšením základní úrokové sazby a snížením objemu své rozvahy prodejem amerických státních dluhopisů a cenných papírů krytých hypotékami (MBS).

Jak bylo uvedeno v první části tohoto článku, politika Fedu je ve srovnání s měnovou politikou Japonska a EU mimořádně agresivní. Když se země (nebo skupina zemí) zapojí do YCC, musí tisknout peníze a odkupovat vlastní dluhopisy, aby omezila výnosy pod úroveň pozorované míry inflace. Proto BOJ a ECB nemohou provádět agresivní program zpřísňování měnové politiky jako Fed. Parita úrokových sazeb tak diktuje, že jen a euro musí v důsledku rozdílných měnových politik vůči dolaru oslabovat.

Fed může udělat jednu ze dvou věcí, aby oslabil dolar a aby si jeho spojenci mohli nadále dovolit dovážet zboží, které potřebují, a zároveň se zapojit do YCC:

  1. Nákup dluhopisů JGB a dluhopisů členských států EU tiskem dolarů.
  2. Přestat snižovat objem své rozvahy a snížit základní úrokovou sazbu.

Domnívám se, že první z těchto dvou možností je z politického hlediska snazší než druhá. To se týká účetnictví. Pojďme se do toho ponořit.

Následující text je přímou citací ze zprávy Úřadu generálního inspektora ministerstva financí z března 2021, která popisuje, k čemu je Devizový stabilizační fond (ESF) oprávněn:

„Zákon o zlaté rezervě z roku 1934 zřídil fond, který provozuje ministr financí (dále jen „ministr“) se souhlasem prezidenta USA. Oddíl 10 tohoto zákona stanovil, že „za účelem stabilizace směnné hodnoty dolaru je ministr se souhlasem prezidenta přímo nebo prostřednictvím agentur, které určí, oprávněn na účet fondu zřízeného podle tohoto oddílu obchodovat se zlatem a devizami a dalšími úvěrovými nástroji a cennými papíry, které považuje za nezbytné k naplnění účelu tohoto oddílu.“

Projděme si pořadí operací:

  1. Ministryně financí Janet Yellenová rozhodne, že Amerika by měla v zájmu pomoci svým spojencům oslabit dolar nákupem zahraničních státních dluhopisů. V tomto případě by ministerstvo financí mělo nakupovat japonské státní dluhopisy (JGB) a dluhopisy členských států EU.
  2. Ministerstvo financí pověří Federální rezervní banku v New Yorku, aby tuto politiku prováděla.
  3. Prostřednictvím své sítě primárních dealerů připíše newyorský Fed na zůstatky banky USD v dostatečné výši, aby nejprve prodala USD a nakoupila JPY nebo EUR a poté tyto jeny nebo eura použila k nákupu dluhopisů EU nebo Japonska.
  4. Dealer pak tyto dluhopisy uloží do ESF, což je položka v rozvaze NY Fedu.

Podle tohoto plánu se celková rozvaha Fedu zvyšuje, ale část rozvahy, která je určena ke snížení v rámci programu kvantitativního zpřísňování, zůstává nezměněna. To je nesmírně důležité.

Fed telegrafoval světu – a hlavně americké veřejnosti -, že zpřísňuje domácí úvěrové podmínky tím, že nechává klesat zásobu amerických státních dluhopisů a MBS. To zvyšuje efektivní výpůjční úrokovou sazbu všech finančních aktiv pro americké jednotlivce a podniky. Doufá, že to sníží poptávku po půjčkách, protože americká ekonomika se zmenší, pokud jí bude poskytnuto méně úvěrů – a tím se ochladí inflace.

Ke zvýšení objemu ESF a poklesu objemu držby státních dluhopisů a cenných papírů MBS může dojít současně. Fed tedy může dodávat dolary, které potřebují jeho spojenci, a snižovat domácí inflaci. Alespoň teoreticky.

Velkou otázkou je, kolik dluhopisů JGB a EU by Fed musel nakoupit, aby zmírnil tlak na BOJ, respektive ECB. Stačilo by trhu pouhé prohlášení ministryně financí Yellenové, že její ministerstvo pověřilo newyorský Fed takovou strategií? Předběhli by v tu chvíli účastníci budoucí nákupy Fedu tím, že by pohltili dluhopisy JGB a EU, udělali by za vládu její práci a snížili by přitom výnosy? Nebo by trh chtěl vidět, že Fed skutečně nakoupí miliardy dolarů těchto dluhopisů předtím, než budou přeměněny na plně věřící?

Don dolaru má stále důvěryhodnost, z velké části díky vnímané agresivitě jeho snah bojovat proti současnému záchvatu domácí inflace. Proto mám podezření, že zpočátku bude trhu vlastně jedno, zda se saldo ESF zvýší, nebo ne. Pouhé oznámení amerického plánu systematicky oslabovat dolar způsobí, že výnosy dluhopisů JGB a EU prudce poklesnou, protože investoři je budou v očekávání nákupní horečky Fedu shánět nalevo i napravo. Ale vzhledem k tomu, jak rychle se dnes věci pohybují, nebude tato úleva trvat dlouho. Celý svět finančních analytiků se bude intenzivně soustředit na meziměsíční změny salda ESF a v určitém okamžiku někdo Fedu řekne, že blafuje. Výnosy dluhopisů JGB a EU se opět začnou plíživě zvyšovat a ministerstvo financí (prostřednictvím newyorského Fedu) bude muset skutečně začít nakupovat dluhopisy.

Kapitál půjde tam, kde se s ním nejlépe zachází. Pokud investoři mohou prodat dluhopisy se záporným reálným výnosem kupci, který musí nakupovat spíše z politických než ekonomických důvodů, pak to udělají. Pak se tito investoři otočí a použijí svůj kapitál na nákup rizikových aktiv, jako jsou akcie, komodity, nemovitosti, krypto atd. Tady začíná to kouzlo. Inflace, alespoň měřená chybnou metrikou CPI, s největší pravděpodobností dosáhne vrcholu do listopadových voleb v polovině volebního období – a v tu chvíli si Fed může připsat vítězství.

Připomínám čtenářům, že jediné, co skutečně dosáhne vrcholu, je tempo růstu cen, nikoli ceny samotné. Nečekejte, že ceny skutečně klesnou a stanou se dostupnějšími pro ty, jejichž příjmy nerostou tak rychle jako ceny potravin a pohonných hmot.

Vzhledem k tomu, že inflace je údajně na ústupu, budou prvním přístavem pro tyto investory s dostatkem hotovosti akcie velkých technologických firem na rozvinutých trzích (čti amerických). Právě tyto společnosti mají z nižší diskontní sazby největší prospěch. S růstem akciového trhu způsobí efekt bohatství 10 % americké populace, která vlastní 89 % všech finančních aktiv, oživení ekonomické aktivity.

Pokud se podíváme na politický kontrolní seznam amerického ministerstva financí, tato politika splňuje všechny podmínky:

  1. Umožnit americkým spojencům pokračovat ve snaze o YCC a zachovat si silnou měnu vůči dolaru, což snižuje inflaci při dovozu pohonných hmot. To snižuje jejich touhu porušit své řady a nakupovat levnou ruskou energii.
  2. Pokračovat ve zpřísňování domácích finančních podmínek prodejem státních dluhopisů a MBS. Vzhledem k tomu, že tempo změny růstu cen dosáhne vrcholu, lze se domáhat vítězství za použití poněkud nečestného měřítka inflace.
  3. Tím se vytvoří tržní dynamika, která způsobí, že akciový trh (tj. S&P 500 / Nasdaq 100) poroste a bohatí lidé budou šťastní. To by mělo zbrzdit recesi, která začala na začátku roku.

Za jakou však cenu?

Když se centrální banka zaváže k YCC, její rozvaha roste pomalu a pak se téměř přímočaře zrychluje nahoru – extrémně rychle překonává všechny předchozí maxima držby aktiv. Hyperinflace je nelineární a bilance ESF bude rychle růst, protože všichni budou vyhazovat své JGB a dluhopisy EU do Fedu a unijní vlády i ta japonská budou nadále vydávat dluhopisy rostoucím tempem, aby financovaly své rozpočtové deficity. Naštěstí se tato dynamika pravděpodobně dramaticky projeví až v roce 2023, kdy trh skutečně otestuje, zda ministerstvo financí nakoupí VŠECHNY dluhopisy potřebné k omezení výnosů. Zvláštností roku 2023 je, že se jedná o nevolební rok. A proto inflace nebude problémem, který by administrativu zajímal – tedy dokud se v roce 2024 nestane rokem PREZIDENTSKÝCH voleb. To bude politický hlavolam.

Vraťme se rychle k druhé možnosti politiky, kterou jsem uvedl dříve (tj. snížení základní úrokové sazby Fedu a pozastavení QT). Tím se dosáhne podobného efektu jako nákupem dluhopisů EU a Japonska ze strany USA, protože se tím sníží rozdílnost měnové politiky Fedu a BOJ/ECB (a tím se oslabí dolar vůči jenu a euru). To je však politicky mnohem obtížnější, protože pokud Fed ukončí QT, může tak učinit bez vyvolání poplachu u americké veřejnosti pouze tehdy, pokud bude moci věrohodně tvrdit, že a) porazil inflaci, nebo b) recese, kterou vyvolal, je tak bolestivá, že musí jet na pomoc.

Zpětné ekonomické ukazatele potřebné k politickému ospravedlnění obratu budou vyžadovat čas. To je čas, který Japonsko a EU nemají. Až se v říjnu začne ochlazovat, spotřeba energie vzroste. Pokud se JPY a EUR budou vůči USD obchodovat výrazně slabší a nedojde k žádnému ujednání, které by změnilo relativní ocenění těchto měn, pak budou Japonsko a EU v obrovském pokušení se znovu zapojit do vztahů s Ruskem. Rusko má v zimě vždy největší páku. Ať už proti generálům, kteří si mysleli, že je dobrý nápad vést proti Rusku pozemní válku, nebo proti novodobým politikům, kteří musí zajistit cenově dostupné palivo pro vytápění svých plebejců, když se ochladí, má Rusko největší páku.

A jak stále zmiňuji, je to americký volební rok. Domácí měnová politika Fedu je od nynějška až do poloviny listopadu, kdy vláda může ukončit teatrální představení, které předvádí, aby si zajistila hlasy voličů, docela pevně daná. Proto se domnívám, že pokud mají ministerstvo financí a Fed udělat cokoli, aby pomohly království jenu a eura v jejich existenčním boji proti Velkému medvědovi, je tisk USD a nákup dluhopisů JGB a EU jedinou politicky a časově efektivní možností.

Kdy Býčí trh?

Vím, že jste na tuto sekci všichni čekali. Děkuji vám, že jste mi dopřáli, že jste si přečetli a strávili tolik vznešených slov, které jsem napsal.

To, co nás jako degen obchodníky s kryptoměnami opravdu zajímá, je míra změny podmínek likvidity USD. Fed se zajímá o CENU peněz (alias úrokové sazby USD). Nás zajímá KVANTITA peněz. A doufám, že jsem vás (za předpokladu, že jste jen nepřečetli začátek tohoto článku a nepřeskočili na tuto část) přesvědčil, že míra změny množství USD se pravděpodobně začne brzy zvyšovat.

Pokud Fed začne zvyšovat objem ESF, množství USD plující po světě se zvýší a vyžene tuto metriku výše. Kryptoměny na zvýšení množství USD reagují pozitivně. Množství Bitcoinu je fixní, proto když jmenovatel USD roste, relativní hodnota Bitcoinu se zvyšuje. Ještě předtím, než Fed nakoupí první zahraniční dluhopis, bude právě očekávání nárůstu množství dolarů podněcovat ceny kryptoměn a různých dalších rizikových aktiv k růstu.

Přestože tato současná epizoda utahování dolarové likvidity byla pro riziková aktiva brutální, všichni věří, že jakmile bude Fed politicky schopen, opět otočí kohoutky. Pokud tomu nevěříte, pak věříte, že centrální banky umožní deflaci aktiv krytých dluhem. Každá centrální banka byla vytvořena právě proto, aby bojovala proti tomuto výsledku, a proto si můžeme být jisti, že tentokrát tomu nebude jinak. Jedinou skutečnou neznámou – a je to stejná neznámá v každém cyklu – je načasování.

Jak jsem tvrdil v první části této eseje, realita války na Ukrajině diktuje, že Amerika musí reagovat větším množstvím dolarů, aby pomohla svým spojencům dovolit si nadále se vyhýbat levným ruským potravinám a palivům. Kdyby neprobíhala válka s věčným ideologickým rivalem Ameriky, pak by se načasování řídilo především politickými větry ve Washingtonu. Chladné počasí a Rusko prosazující svou energetickou převahu nad Evropou – a v menší míře i nad Japonskem – nutí ministerstvo financí a Fed jednat nyní. Je zřejmé, že tyto instituce by si raději vylepšily pověst vládnoucí strany v boji proti inflaci tím, že by až do listopadu pokračovaly ve snižování množství a zvyšování ceny peněz, ale nebudou mít příliš na výběr. Zima se neohýbá před politickými machinacemi impéria.

USA sice mohou podpořit své spojence tiskem peněz a nákupem jejich dluhopisů a zároveň tvrdit, že pokračují v QT, ale byl by to účetní ekvivalent kouzelnického triku – a ve skutečnosti by se kohoutek s penězi opět otočil.

„Dobře, Arthure, líbí se mi, jak píšeš, ale kde je dno?“

Někteří z vás, bystrých čtenářů, možná zaškrtli dno trhu nákupem Bitcoinu pod 18 000 dolarů. Tato úroveň bude pravděpodobně představovat dno; nicméně dno je obvykle znovu testováno předtím, než býčí trh skutečně začne. Rally medvědích trhů jsou ve své schopnosti vynutit si krytí krátkých pozic viskózní. Nevěřím, že tato rally z 18 000 USD na téměř 24 000 USD je jiná.

Trh určitě dosáhne dna dříve, než bude oznámena změna politiky amerického ministerstva financí nebo Fedu. Ale jakkoli jsou mé argumenty rozumné, nemám představu o načasování takového oznámení. Proto se alespoň pro mé portfolio vyplatí počkat. Nespěchám s prodejem fiatů a zvyšováním váhy kryptoaktiv v mém celkovém portfoliu. Počkám si na deklaratorní prohlášení, které podpoří mou hypotézu, od jedné z těchto dvou vládních agentur.

Čekáním na tato ujištění samozřejmě obětuji možnost chytit dno trhu. Domnívám se však, že nejhorším výsledkem pro někoho, kdo investuje v šestiměsíčním nebo delším časovém horizontu, je být vytřesen ze své pozice kvůli volatilitě trhu a váhavému závazku k pozici. Rozkolísání trhu rozháže každého, kdo nemá náležitou víru ve svou investiční tezi.

Pokud na mou hypotézu přistoupíte, pak očekávejte, že množství dolarů dodávaných mimo USA se bude zvyšovat, protože Fed bude nakupovat japonské a evropské dluhopisy. Až bude tato politika oznámena, měli by investoři zvážit vstup do dlouhých a silných kryptoměn. Pokud se považujete za TRADERA, pak si můžete nastavit těsné downside stops a pustit se do krypto maelstromu dříve, abyste zachytili výhodnější slevy.

Pokud se ukáže, že jsem se spletl, pak můj základní scénář je, že Fed se otočí do druhého čtvrtletí roku 2023. Bude po volbách a americká i globální ekonomika bude v troskách. Fed se pak bude moci vrátit ke svému poslání pumpování cen aktiv a oživení efektu bohatství pro nejbohatší občany. Takový byl jejich plán celou dobu, ale každé dva roky musí předstírat, že se starají o plebs.

Než se vrátíme do hostince, krátký myšlenkový experiment: zaznamenané ukazatele inflace v celém vyspělém světě jsou na historických maximech. Kdyby těmto centrálním bankéřům skutečně záleželo na boji proti inflaci, okamžitě by zvýšili krátkodobé sazby tak, aby odpovídaly úrovni inflace. Představte si, že by Fed zvýšil sazby na 9 %, což je přibližně úroveň posledního tisku indexu spotřebitelských cen. Pravděpodobně by to zastavilo mnoho složek inflace v jejich počátcích, i když na úkor vládnoucí třídy (alias držitelů aktiv). Pokud je Fed skutečně připraven udělat v boji proti inflaci nevýslovné, pak by to už měl udělat! Jinak toto kabuki divadlo inspirované inflací začíná být docela nudné.

Zpět do hostince

Ti hlupáci nevědí, čí stůl poctili. Naštěstí jsem je svým převlekem zmátl a svůj odpor k jejich výpravě jsem dobře skrýval.

Madam Lagarde se vrátila do svých komnat a já jsem seděl vzhůru v měsíčním světle. Koutkem oka jsem zahlédla, jak na hladině rybníka před hostincem jemně stoupají bublinky. Věděl jsem, že je čas.

Milý čtenáři, tento rybník není obyčejná vodní plocha. Je to popravdě spíš jezero než rybník. Jeho hloubku ani obsah většina lidí nezná. Ty však neznáš můj skutečný původ. Mám velmi zvláštní přítelkyni, která v jezírku přebývá, a čas od času mě toto krásné stvoření poctí svou přítomností.

Z jezírka se pomalu vynořila ta nejpůvabnější a nejelegantnější ruka. Tato ruka, oděná jednoduchými drahokamy, které se třpytily v měsíčním světle, svírala plamenný meč – ten jsem okamžitě poznal. Držela Excalibur, zbraň ukovanou z životní síly jediného pravého boha, lorda Satoshiho. Jen opravdový služebník Pána mohl vládnout takovým pokladem.

Jílec Excaliburu mě oslovil. Přiběhl jsem k jezeru a sebral strážci jezírka své rodné právo.

Plameny Excaliburu zářily tak jasně, že probudily mé hosty z hlubokého spánku. Všichni tři se zvedli a vyběhli mi naproti na břeh jezírka.

„Podvedl jsi nás!“ Vykřikl na mě sir Powell. „Nejste žádný obyčejný hostinský – sám musíte být šlechtické krve!“

„Ticho!“ Křikl jsem zpátky. „Máte pravdu – nejsem žádný hostinský. A tohle není obyčejné odpočívadlo na Cestě k hyperinflaci.“

„Co to držíš v ruce a proč to tak zářivě září?“ Madam Lagarde vypískla.

„Milady, tohle je Excalibur. Pohleďte na jeho moc! Excalibur mi byl dán, abych mohl zabít ty, kdo by mohli způsobit hyperinflaci na této dobré Zemi.“

Jediným rychlým pohybem – tak rychlým, že synapse lidského mozku ani nestačily zaregistrovat, že jsem se pohnul – jsem máchl Excaliburem a vyryl na hruď sira Powella, madam Lagarde a Kuroda-dono písmeno „B“.

„ARGGHHHH!“ Svíjeli se bolestí. „Co je to za kouzla?!“ Jejich těla syčela a kroutila se jako kousky tučné slaniny na rozpálené železné pánvi.

„Navždy poznáte mé jméno a jméno mého Pána. Jmenuji se král Artuš, můj meč je Excalibur a sloužím jedinému pravému Pánu, Satošimu. Právě jsem vám na vaše hříšná těla vyryl písmeno B jako Bitcoin. Bitcoin je poháněn vašimi kouzelnými tiskárnami peněz a sílí tím víc, čím víc tisknete. Měli byste se krčit strachy – neboť Bitcoin je nástrojem mého Pána a můj Pán nemá slitování s odpadlíky.“

Trojice se dál svíjela, kůže je stále pálila od Excaliburova bolestivého kousnutí.

„KAJETE SE!?“ Zahřměl jsem ze všech sil.

Zjistěte v nepříliš vzdálené budoucnosti, co se stane se sirem Powellem, madam Lagarde a Kuroda-sanem. Tento příběh ještě neskončil a jejich pokání není úplné.

Mezitím si král Artuš žádá tvé služby. Vydej se se mnou na spravedlivou cestu, abys zabil draka hyperinflace, kterého vypustili stoupenci falešných bohů.

Autor: Arthur Hayes

Odkazy na původní článek:
Osobní blog na medium.com
Crypto Trader Digest (blog burzy BitMEX)

Původně zveřejněno: 21.07.2022

4.5 2 hlasů
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře
0
Napište nám váš názor, okomentujte článek.x