Vodní elektrárna, která musela na devět měsíců přerušit provoz, našla vysněného klienta – těžaře kryptoměn. Jak uvádí agentura Reuters:
„Elektrárna byla po 30 letech nucena najít nové využití, protože kostarická vláda přestala v době pandemie nakupovat elektřinu.“
Podle hydropower.org dosáhla Kostarika na konci roku 2016 celkového instalovaného výkonu vodních elektráren 2,12 GW. Země již druhý rok po sobě kralovala titulním stranám novin, když dosáhla stoprocentní výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů po dobu celkem 271 dní.“ Zmiňovaná vodní elektrárna, ať je sebezelenější, byla prostě nadbytečná.
Jak se do zorného pole vodní elektrárny dostala těžba kryptoměn?
Zelená politika se v posledních letech těší značné popularitě. Názory se z tradičních médií přelévají do těch sociálních, kde si jsou všichni ohromně jistí, že těžba kryptoměn vaří oceány. Majitel vodní elektrárny Eduardo Kooper proto pochyboval, že se vydá cestou těžby kryptoměn. Jeho společnost se třemi elektrárnami o celkovém výkonu tři megawatty má hodnotu 13,5 milionu dolarů. Zkoušel se obrátit na různé podniky, například výrobu mražených potravin, ale všechny pokusy skončily nezdarem. Nebyla jiná možnost. Kooper do infrastruktury investoval půl milionu dolarů.
„Zpočátku jsem byl velmi skeptický, ale viděli jsme, že tento byznys spotřebovává spoustu energie a my jí máme přebytek.“
Těžaři jsou silně motivovaní hledat co nejnižší ceny energie. Fakt, že se jedná o energii zelenou, je bonus. Zpráva agentury Reuters cituje jednoho ze spokojených zákazníků vodní elektrárny:
„Provoz na tomto místě je mnohem výhodnější než doma.“ Vypočítal, že po připojení svého počítače k síti v elektrárně poháněné řekou je to téměř o polovinu levnější.“
Podle Koopera hledají těžaři kryptoměn čistou, levnou energii a stabilní internetové připojení, kterého má Kostarika dostatek. Kostarická vláda by se prý také měla agresivněji snažit přilákat více podniků zabývajících se těžbou kryptoměn.
