Bezhotovostní společnost prostřednictvím CBDC
Bezhotovostní společnost prostřednictvím CBDCKdyž se centrální banky konečně probudily ze svého ignorantského spánku a pochopily, že Bitcoin není žádná sranda, nýbrž naprosto seriózní konkurence ve smyslu potencionální alternativy k nekonečnému rozšiřování peněžní zásoby, jejich „chytré“ hlavy se blíže podívali na technologii blockchainu, na níž je Bitcoin postaven, a došly k závěru, že některé její aspekty by se daly využít k dalšímu posouvání jejich agend vpřed.
V podstatě jedinou inherentní vlastností blockchainu, která se centrálním bankéřům vskutku líbí je, že v případě opuštění konceptu decentralizace (tedy jedné z hlavních vlastností této technologie) jim v ruce zůstane extrémně mocný nástroj v podobě plně programovatelných peněz, kde ovšem veškeré vlastnosti takového systému nestojí a nepadají na decentralizovaném konsenzus algoritmu, v jehož rámci víceméně všichni účastníci musí dosáhnout shody ohledně pravidel/protokolu, nýbrž na rozhodnutí centrální entity, která o vlastnostech systému ve jménu „nezávislosti“ jednostranně rozhoduje sama.
Zatímco v decentralizovaném systému, jakým je například Bitcoin, jsou motivace jeho účastníků určitým způsobem vyvažovány tak, aby žádná ze skupin („těžaři“, uzly ověřující transakce, vývojáři, uživatelé) nikdy neměla ve svých rukách nepřiměřenou část moci nad systémem, v případě CBDC, jelikož se jedná o systém centralizovaný, je veškerá moc nad všemi vlastnostmi systému v rukách jedné entity.
Jinými slovy, CBDC dává centrální bance totální absolutní moc nad peněžním systémem a to ještě daleko větší moc, než kdy doposud.
Incentivy – proč centrální banky chtějí/potřebují CBDC
Z ekonomického hlediska je motivace centrálních bank zcela jednoznačná – systém centrálního bankovnictví již v podstatě nemá další munici k efektivnímu řízení monetární politiky. Každé další snížení úrokových sazeb centrálními bankami v reakci na zhoršení situace v ekonomice či na probíhající významný burzovní „výplach“ přineslo slabší kýžený efekt – podobně jako když feťák potřebuje větší a větší množství drogy k dosažení stejného stavu, jako u předchozí dávky.
Aktuálně jsou centrální bankéři co se úrokových sazeb týče v podstatě už zatlačení do kouta, protože významné světové centrální banky mají úrokové míry na nulových, leckde i záporných hodnotách a tak jim pro další případnou krizovou situaci z hlediska manipulace úrokových sazeb již nezbývá žádný prostor, ledaže by se šlo výrazněji do záporných hodnot.
Aktuální brzda většího záporu úrokových sazeb
Aktuální brzda většího záporu úrokových sazebPokud by k tomu došlo, nevyhnutelně by toto systém komerčního bankovnictví musel dříve, nebo později přenést na své zákazníky a to včetně drobných střadatelů. Za současného stavu by toto v prvé řadě znamenalo, že by lidé z bankovního systému začali hromadně utíkat tu k hotovosti, tam ke zlatě, někde k bitcoinu a kryptoměnám, či akciím nebo komoditám apod.
Toho jsou si centrální bankéři samozřejmě dobře vědomi a tak je jim jasné, že pokud mají za účelem udržení systému při životě prostřednictvím výrazně záporných (bavíme se o cca -10% a klidně i hlouběji do záporu) úrokových sazeb v dlouhodobém trendu jejich snižování i nadále pokračovat, bude nutno nejdříve přinejmenším zrušit hotovost.
Narativ
Otázkou zůstává, jak tento nesmysl prodat lidem. Nabízí se hned celá řada více či méně nesmyslných zástupných důvodů, proč zavádět bezhotovostní společnost: Boj proti praní špinavých peněz (kterému to stejně nepomůže), boj s daňovými úniky, válka s chudobou, válka proti drogám, boj s kriminalitou obecně apod. a v neposlední řadě samozřejmě i nenovější pseudoargument ve stylu „fyzická hotovost usnadňuje přenos koronavirové nákazy“.
Nic z toho není pravda. Jsou to líbivé nesmysly, kterým se centrální banky snaží tento svůj beztak zoufalý plán na další oddálení úplného kolapsu systému prodat lidem. Kromě bezhotovostní společnosti coby způsobu, jak zabránit hromadnému útěku od ještě rychleji se znehodnocujících peněz se však otevírá hned celá řada mnohem zlověstnějších využití plné programovatelnosti CBDC.
CBDC = peníze ještě neomezenějších možností
CBDC = peníze ještě neomezenějších možnostíAsi nejhrozivějším důsledkem zavedení takového systému je, že by se jednalo o další významný zásah establišmentu do soukromí lidí. Centrální banka by v takovém systému měla naprosto dokonalý přehled o úplně všech transakcích v komplet celé ekonomice. S tím jde ruku v ruce možnost granulárně řídit monetární politiku nikoliv per národ/federace/kontinent, nýbrž doslova a do písmene per capita. Zjednodušeně řečeno v praxi může centrální banka nachystanou jiné podmínky pro Honzu a jiné pro Pepu. Třeba na základě toho, jak velkou „uhlíkovou stopu“ svým životem po sobě zanechávají, nebo podle toho, jak drží hubu a krok s aktuálním režimem – toto je vlastně třeba v Číně realitou již dnes.
Fantazii se meze rozhodně nekladou a tak se můžeme bavit o celé řadě věcí, které lze do CBDC naprogramovat – například časově omezená platnost peněz – expirace – tedy budete mít omezený čas na to, abyste své peníze utratili, což, jak jistě sami nutně musíte uznat, rozhodně nezlepší možnosti střadatelů cokoliv našetřit, vlastně už dnes je to z hlediska inflace, pokud se bavíme o spoření hotovosti, dost problematické – no zkuste si představit situaci cca desetkrát horší s tím, že kromě znehodnocování peněz záporným úrokem budete ještě mít i omezený čas na to je utratit.
Popojedem, popusťe uzdu fantazii ještě dál, protože naprogramovat lze vskutku úplně, ale úplně cokoliv, co kdyby se Vám stalo, že jednoho dne příjdete do svého oblíbeného Alberta pro své milované slaninové rohlíky, ale protože jste to s tučným a mastným posledních pár dní poměrně přeháněli, pro dnešek Vám je buď výrazně zdraží, alternativně Vám je nedovolí koupit vůbec, zato dostanete zdravotně-motivační slevu na jogurty válející se o dva regály dále. Nebo si budete v sýrárně chtít koupit svůj oblíbený francouzský plesnivý sýr, nicméně za ten Vám systém peníze utrati nedovolí, protože ráno jste cestou do práce šli na červenou a tak se budete muset spokojit maximálně s obyčejným eidamem apod.
Překotný vývoj na poli umělé inteligence pak následně přímo nabízí možnost, aby rozhodnutí o tom, kde a jak budete, nebo nebudete utrácet své těžce odpracované peníze, rozhodovala nějaká forma umělé inteligence. Pokud vnímáte strojovým učením a umělou inteligencí řešené reklamy a filtry třeba na sociálních sítích jako problém, nebo vás toto pomyslné „lezení do hlavy“ korporátní cílenou reklamou dokonce obtěžuje, tak CBDC si představte jako bankovní verzi tohoto fenoménu na steroidech.
Rizika CBDC pro uživatele
V předchozím odstavci jsme to částečně nakousli, nicméně pro přehlednost:
- Ztráta soukromí
- Ztráta svobody
- Ztráta kontroly nad „svými“ penězi
- Mizerný standard zabezpečení
Ztráta soukromí
Pokud Vám někdo tvrdí, že CBDC zlepší ochranu soukromí a ochranu osobních údajů jejich uživatelů, pak je to lhář a podvodník, který by se měl asi raději nejlépe smažit někde v pekle, než se vyjadřovat k podobným tématům.
CBDC = naprosto dokonalý přehled o veškerých transakcích v rozmezí od lízátka za pár kaček pro vaši malou dcerku až po lambo za deset mega pro vaši radost včetně úplně všeho mezi tím. Centrální banka bude prostě vědět i to, kdy má vaše stará krámy, protože v bezhotovostní společnosti za ty vložky jinak nezaplatíte.
Pokud Vám na tohle, nebo obecně v jakékoliv debatě ohledně soukromí bude kdokoliv tvrdit, že „kdo nic špatného nedělá, nemá co skrývat„, obratem se jej požádejte, ať vám předá veškerá svá hesla k úplně všem svým e-mailům, účtům na sociálních sítích, výpis z katastru nemovitostí, veškeré bankovní výpisy jakož i veškeré údaje o svém majetku a taky přístup do svých bezpečnostních kamer a všech podobných systémů atd. Ve 100% případů si dotyčný velice rychle uvědomí, že KAŽDÝ má najednou co skrývat ve chvíli, kdy je postaven před možnost, že by měl o veškeré své soukromí přijít.
Ztráta (nejen) ekonomické svobody
Né, že by nám jí nějak extra moc dnes stále ještě zbývalo, ale je naprosto neoddiskutovatelné, že Bitcoin, resp. anonymní kryptoměny se zaměřením na ochranu soukromí, míru jednak ochrany soukromí, ale i míru ekonomické svobody jednoznačně zvýšily. Nebo přesněji řečeno rozšířily možnosti ekonomické svobody a ochrany soukromí.
Soukromí, kterým jsme se stručně a úderně zabývali v předchozí sekci teď nechme stranou a zaměřme se na aspekt svobody svých ekonomických rozhodnutí. Bitcoin a hotovost mají kromě jiného společné i to, že transakce v nich probíhající jsou s větší (hotovost) či menší (bitcoin/anonymní kryptoměny) nadsázkou prakticky necenzurovatelné.
Hotovost & Bitcoin
Příklad s hotovostí – odejde nějaký domácí spotřebič, třeba lednička, nechcete kupovat novou (nedostatek peněz, nevýhodný poměr cena/výkon vzhledem k frekvenci používání/míře využití atd.), našli jste člověka, který vám svou použitou, ale plně funkční přiveze, domluvíte se, on přijede, zapojíte, funguje, plácnete si a předáte mu několik málo tisíc korun ve fyzické hotovosti výměnou za rychlé a pohodlné (však vám ji i přivezl) řešení své situace. Samozřejmě, že jste si mohli koupit za fyzickou hotovost i úplně novou, ale chtěl jsem příklad udržet blízko typickému scénáři z reálného života.
Hotovo vymalováno, transakce provedena, kromě vás a člověka, který vám ledničku přivezl a prodal o ní nikdo neví, proběhlo to dost možná úplně anonymně, a navíc byla transakce prakticky necenzurovatelná. Prostě nebylo jí jak zabránit, nebo by to bylo přinelepším extrémně složité a nákladné.
Samozřejmě, že tato vlastnost hotovosti se v kombinaci s dalšími nástroji dnes a denně široce používá i k celé řadě nelegitimních či dokonce zcela ilegálních transakcí, od různých forem praní špinavých peněz a daňových úniků až po drogy a ilegální obchod se zbraněmi apod. Otázkou, zda-li je nutno kvůli těmto marginálně přítomným jevům nutno buzerovat a slídit celou společnost jsme se možná i trošičku smysluplně zabývali do 3. ledna 2009. Pak autoritativní a konečnou odpověď přinesl Bitcoin a posléze ji potvrdila celá řada anonymních kryptoměn.
V důsledku čehož si dnes můžete koupit třeba z Íránu originál perský koberec, aniž by vás u toho příliš zdržovala či otravovala banka. Žádná aktivní blbka z compliance call centra zlodějsko-banksterské instituce, které do toho beztak vůbec nic není, vám nebude volat, aby jste jí vysvětlili že těch 100 000$, které hodláte odeslat do Íránu vskutku není na podporu islámského terorismu. Peníze se prostě odešlou a vám dorazí zboží (zbraně/drogy by v ideálním případě měli zastavit v rámci jedné z celních kontrol, ne?)
Totální, neomezeně granulární kontrola nad finančními toky
V bezhotovostní společnosti prostřednictvím CBDC to může fungovat tak, že například umělá inteligence bude arbitrárně na základě nějakého klíče rozhodovat o tom, které zboží vám kontrétně dnes, kontrétně pro vaši osobu, zdraží, které zlevní a které vám vůbec umožní koupit.
Může to být navázáno na to, jakou po sobě zanecháváte uhlíkovou stopu, jak se chováte ve společnosti, na kolik držíte hubu a krok s režimem, na to, jak často utrousíte nějaké to sprosté slovo, jestli chodíte do práce včas a jste slušní na své kolegy a šéfy, kteří vás permanentně sštvou, může to zahrnovat i co já vím, vaši přestupkovou historii za volantem apod. Prostě fantazii se meze vskutku nekladou.
Kromě výše zmíněných úprav cen navázaných na vaše chování to může zahrnovat i celou řadu dalších věcí, ostatně drobné za rohlík není zdaleka jediným typickým příkladem transakce v dnešní ekonomice. Půjčky, úvěry, hypotéky, pojištění, běžné účty, spořící (dá-li se tak nějaký vůbec dnes ještě nazývat) účty přístup k těmto nástrojům, jejich cena (úrok, měsíční poplatky), prostě všechno, za co nějakým způsobem utrácíte peníze může mít svou cenu, vlastnosti, či vůbec dostupnost jako takovou ve smyslu mít možnost za to či ono utrati peníze, nějakým způsobem kontrolovatelnou ze strany vydavatele CBDC.
Jinými slovy, jestliže dnes vám SWIFT háže klacky pod nohy proto, že máte (byť naprosto legitimní a legální) obchodní vztahy s Ruskem či Íránem, tak v bezhotovostní společnosti prostřednictvím CBDC to bude o tom, že algoritmus AI/strojového učení bude rozhodovat o tom, zda-li si dnes ráno k snídani můžete koupit ten či onen koláč, případně kolik a bude v tom brát v potaz vaše statistiky utrácení za jídlo, přičemž pokud uzná na základě nějakých metrik, že jste příliš tlustí, řádně vám to zdraží, případně prostě neumožní: „Na kámo, běž si dneska raději koupit jogurt!“
Pakliže Vám mezinadpis „Totální, neomezeně granulární kontrola nad finančními toky“ nepřijde dostatečně odstrašující, zkuste si místo toho představit, „Totální, neomezeně granulární kontrola nad úplně vším, včetně toho, co si budu moct dát k snídani a zda-li mi k tomu bude svoleno koupit si ještě i to kafe + kokino“.
Mizerný standard zabezpečení
Tady se nebudu babrat v technikáliích a detailech, tady budeme vycházet z naprosto základní premisy, že „security by obscurity“, neboli „zabezpečení na základě utajení“ NEFUNGUJE. Bitcoin je tady s námi již 13. rokem, a jeden z hlavních důvodů, proč se ho zatím nikomu nepodařilo úspěšně napadnout či dokonce zničit je především skutečnost, že se jedná o open-source program, jehož zdrojový kód může kdokoliv kdykoliv auditovat.
Centrální banku neudituje nikdo ani z hlediska monetární politiky, natožpak co se ochrany citlivých dat a údajů týče – máme-li vybrat zatím nejextrémnější příklad z nedávné historie, můžeme se podívat například na Centrální banku Bangladéše, ze které před několika málo lety hackeři ukradli krásných 81 000 000$ a nebýt chyby v hláskování slova „foundation“, odešli by s necelou miliardou v dolarech.
A protože nad Bangladéšem mnozí (pochopitelně) mávnou rukou s ohledem na „řiť světa“ o jakou se jedná, podíváme se na americký FED, jehož zaměstnanci tvoří část komise zodpovědné za audity zlatých rezerv amerického ministerstva financí. Auditovalo se na roční bázi, ale 7 jich z různých let v době před á 30+ lety chybí. A za tu dobu se z nějakého záhadného důvodu nikdo ani nesnažil tento nedostatek napravit, což samozřejmě naprosto legitimně generuje celou řadu otázek.
Kromě toho, že jde o to, jestli a kolik zlata v rezervách američani mají, tak jde taky o důvěru. Jakou můžeme mít důvěru v systém centrálního bankovnictví, když centrální banka největší ekonomiky světa nebyla schopna posvětit za poslední á tři dekády ani kontrolu stavu svých zlatých rezerv? Nutně se člověk musí ptát, proč Nixon před padesáti lety v půlce srpna 1971 oznámil, že své bezcenné vytištěné papírky již zpět za zlato měnit nehodlá a zda-li tady nejsme v typické situaci z kategorie „papír snese všechno“.
CBDC zjednodušeně řečeno znamená situaci, kdy všichni občané mají účet přímo u centrální banky, pravděpodobně, přinejmenším zpočátku, jsou hluboce záporné úrokové sazby a tudíž je né úplně nepravděpodobný i scénář, kdy prakticky neexistuje systém komerčního bankovnictví v podobě, v jaké jej známe dnes (jak chcete jako komerční banka vydělávat peníze ve světě s hluboce záporným úrokem?).
Jinými slovy instituce, která má dosavadní naprosto nulovou zkušenost s ochranou citlivých a osobních údajů najednou dostane pod prsty údaje milionů lidí a my máme věřit, že je nikdo nehackne?
Informace jsou dnešní obdobou ropy z doby před á sto lety, dnes a denně unikají různá data všem společnostem včetně těch, kteří by tu informační bezpečnost měly fakt jakože ovládat, protože je to hlavním předmětem jejich činnosti, ale ani tyto firmy to nezvládají, viz. Hacking Team z itálie, nebo na WikiLeaks publikovaný Vault7 s nástroji uniklými přímo od CIA.
Čili ani bájná CIA neumí zabezpečit své hackovací nástroje proti útokům zvenčí, ale centrální banka, koncept institucí, které mají NULOVÉ zkušenosti s ochranou citlivých dat, ta zcela jistě vaše soukromí a citlivé údaje ochrání. Přeji hodně štěstí. Zejména vezmeme-li v potaz NULOVOU odpovědnost centrálních bankéřů za jakákoliv jejich rozhodnutí. Tady bude absence jakékoliv odpovědnosti samozřejmě i za bezpečí vašich osobních údajů.
Čína – příklad počínající implementace
V Číně začali testovacím pilotem ve čtyřech velkých aglomeracích včetně Shenzenu loni v květnu a k aktuálnímu datu dosáhl celkový objem transakcí prostřednictvím digitálního juanu výše přesahující 62 mld. yuanů (9,7 mld. dolarů, 214 mld. korun), přičemž PBoC se nechala slyšet, že peněženku pro digitální yuan si založilo už 140 milionů lidí.
Oficiální datum spuštění stále není upřesněno, všechno v podstatě i nadále funguje na bázi jakési dobrovolné „beta“ verze, nicméně podle informací z institutu digitálních měn při PBoC může digitální yuan příjmat 1,5 milionu obchodů a poskytovatelů služeb či obchodníků. Čili nějakým způsobem to funguje, používá se to, dokonce už Čína zaznamenala i první případy pokusů o praní špinavých peněz.
Což je vtipné, nejen z důvodu, že boj proti špinavým peněz je jedním z hlavních argumentů pro zavedení bezhotovostní společnosti, ale také z důvodu, že k takovým případům začalo docházet takto relativně brzo po spuštění pilotní testovací verze – je to něco málo přes rok.
Takže za praním špinavých peněz a daňovými úniky to zřejmě tečku hned tak neudělá, nicméně implementace vesele probíhá dál. Údajně se zatím uvažuje pokračovat formou „dobrovolného“ onboardingu, víceméně podobně jako doposud formou růźných „beta pilotních“ programů, nicméně je naprosto rozumné očekávat, že do budoucna to všem stejně nacpou jako povinnost, později jako jedinou možnost ekonomicky fungovat.
Systém sociálního kreditu + CBDC = absolutní totalita
O naprosté zrůdnosti v podobě Systému sociálního kreditu, jež v Číně, zejména ve městech, už normálně funguje, se všude možně píše i mluví již delší dobu. Nad implikacemi spojení tohoto modernizovaného systému masového otroctví s mocným nástrojem plně programovatelných peněz se však pozastaví málokdo.
Pojďme se na to podívat blíže s otevřenou myslí, diktatoriálním úhledem pohledu a špetkou fantazie. Jak jsme si již řekli výše, plně programovatelné = vskutku to, co to znamená – nastavit lze cokoliv a jakkoliv. Bez jakéhokoliv omezení. A protože je to systém centralizovaný (nemá s technologií blockchainu vlastně vůbec nic společného), znamená to, že jedna entita, v tomto případě PBoC, tedy čínská centrální banka, má absolutně plnou a neomezenou kontrolu nejen nad peněžní zásobou a úrokovými sazbami, ale i nad jakoukoliv další vlastností peněz a to teoreticky s granularitou na úrovni jednotlivce i na úrovni každého jednotlivého digitálního yuanu.
Co to v praxi znamená dnes?
Systém sociálního kreditu dnes v Číně funguje tak, že už dávno zasahuje do celé řady oblastí společenského a ekonomického života – to, jakým způsobem vás ohodnotí má vliv na vaši úrokovou sazbu v bance, výši slevy na energie, možnost pronájmu bez složení hotovostní zálohy, rychlost vašeho internetového připojení, kvalitu dostupného vzdělání, možnost nákupu luxusního zboží, kvalitu či dokonce i dostupnost některých způsobů dopravy, jako třeba vlakem či letecky, kvalitu dostupného ubytování, možnosti cestování, přístup k peněžnímu systému apod.
A co všechno může mít na to, k čemu vás vláda pustí a kolik vás to případně bude stát, vliv? Úplně cokoliv, naprostou namátkou: Špatné záznamy v kartě řidiče, trávení příliš mnoho času hraním počítačových her, utrácení za počítačové hry, krádeže, kouření v místech, kde to není povoleno, sdílení pro komunistickou stranu nepohodlných informací na internetu, jízda na černo, bezdůvodné poflakování se před odbavovacími terminály, zpoždění obsluhy dluhu, venčení psa bez vodítka atd.
Pokud dokonale držíte hubu a krok s režimem a všemi nastavenými pravidly, bez ohledu na to, jestli dávají smysl, pak jste namísto penalizace za přestupky odměňováni slevami a výhodami, či dostupností zboží a služeb pro lidi s nižším skórem sociálního kreditu nedosažitelných.
Nutno dodat, že systém sociálního kreditu se zdaleka netýká jen občanů, dopadá i na firmy. Opět je to kombinace postihů a výhod v souladu s tím, jak firma drží hubu a krok s režimem, případně do jaké míry svým businessem pomáhá s realizací komunistické agendy.
Dříve nebo později dojde k integraci digitálního yuanu a systému sociálního kreditu, což teprve otevře doslova neomezené možnosti, které jsem výše místy naznačoval. Orwell/Huxley? Vyberte si.
CBDC scénář pro EU
Scénář implementace CBDC v rámci zemí Eurozóny si představuju jako kombinaci MMT, CBDC a myšlenek ekonomického nesmyslu zvaného „Green New Deal“ formou jakéhosi „Nepodmíněného základního příjmu“, který ve skutečnosti bude podmíněn dobrým skóre sociálního kreditu. Takže v Eurozóně to nejspíš bude hodně zaměřené na to, jak „zelený“ život člověk vede, jakkoliv plně programovatelné peníze, jak jsme si již několikrát zdůraznili, lze nastavit úplně jakkoliv.
Vzhledem k tomu, že bezhotovostní společnost prostřednictvím CBDC umožní jít s úrokovými sazbami efektivně ještě hlouběji do záporu, jak jsme si vysvětlili výše, nyní lze do systému zakomponovat cokoliv, včetně možnosti ovlivňovat a kontrolovat chování lidí prostřednictvím systému sociálního kreditu. Dá se očekávat, že tento bude významným způsobem vážit aspekty života, zanechávající „uhlíkovou stopu“, podnikání a ani velké firmy nezůstanou ušetřeny, přičemž co všechno to bude kromě již dnes všude propíraných obligátních emisí oxidu uhličitého zahrnovat se můžeme pokusit toliko spekulovat.
Menší a menší váhu bude v takovém systému mít v bance manažer řízení rizik a větší a větší váhu dostane ekoteroristický aktivista v rámci svého zaměstnání v oddělení dodržování předpisů v oblasti životního prostředí. Protože méně důležité bude riziko a zisk, daleko důležitější bude soulad s celou řadou „zelených“ regulací. Ještě více nesmyslných zelených projektů za v souladu s MMT a pravidly CBDC/sociálního kreditu vytištěné peníze, ještě více nesmyslných „investic“.
MMT v kombinaci s CBDC a systémem sociálního kreditu s důrazem na „zelenou“ politiku je prostě systémem centrálního plánování prostřednictvím pokračování byrokratizace ekonomiky „zelenou“ cestou. Celá tahle ESG šaráda je dle mého názoru jen další vznikající bublinou. Může to být skvělá sázka na lidskou hloupost oběma směry, ale do reálné ekonomiky a běžným lidem to žádný dobrý přínos mít nebude.
Ostatně i centrální banky včetně MMF se v poslední době nechávají slyšet, že další z mandátů, kromě nynější cenové stability a zaměstnanosti bude i klimatická změna. Ano, čtete dobře, centrální banky chtějí napravit změnu klimatu a vyřešit ochranu životního prostředí nekontrolovaným rozšiřováním peněžní zásoby. Nejhorší je, že ECB mezitím vskutku začíná směrem, kterým se vydává, čím dál tím více připomínat Sovětskou státní banku. Tu jedinou banku, kterou SSSR měl.
A dává to smysl – hluboce záporné úrokové sazby jsou prostě zabijákem systému komerčního bankovnictví, takže centrální banky se v podstatě dostávají do situace, ve které regulátoři (centrální banky) svou politikou doslova „jdou“ po svých regulovaných. Je cílem likvidace systému komerčních bank za účelem další konsolidace moci v rukou centrálních bankéřů?
CBDC a riziko hyperinflace
Kdekdo vám může tvrdit, že uvolněná monetární politika v podobě uměle udržovaných nulových až záporných úrokových sazeb prostřednictvím tzv. kvantitativního uvolňování je rovno tisku peněz a že na základě toho dřív, nebo později nutně musí přijít hyperinflace. Často se to zjednodušuje frází „centrální banky tisknou peníze jako o život“ apod.
Skutečnost je jiná. 97% peněžní zásoby vzniká prostřednictvím úvěrů a hypoték v komerčním bankovnictví. Centrální banky jsou z hlediska „tištění“ peněz zodpovědné toliko za asi 3% peněžní zásoby. Kvantitativní uvolňování znamená pravidelné nákupy určitých aktiv, typicky dlouhodobých státních dluhopisů, ale i jiných nástrojů, třeba hypotečních cenných papírů apod. za centrální bankou nově vytvořené peníze, které ovšem následně zůstávají „uvězněny“ ve finančním systému a do reálné ekonomiky se nedostanou.
Proto se donedávna inflace v reálné ekonomice sveřepě odmítala promítnout, ačkoliv hlavní centrální banky světa vesele „kvantitativně uvolňují“ přinejmenším již dekádu. Tyhle nově vzniklé peníze totiž zůstanou v systému ve formě bankovních rezerv, které ovšem nemají statut zákonného platidla. Myšlenka je taková, že oproti těmto rezervám by měl pak systém komerčního bankovnictví půjčovat peníze do reálné ekonomiky, ovšem to se neděje v kýžené míře, a tak inflace se do reálné ekonomiky neprojevila, dokud vlády v panických reakcích na dění okolo koronaviru nevypustily své fiskální bazuky, které následně narazily mj. i na problémy s dodavatelskými řetězci.
Jinými slovy, teprve kombinace již třetím rokem zpomalujícího ekonomického růstu, pandemické paniky a s ní spojených následných výpadků a problémů v globálních dodavatelských řetězcích spolu s koordinovanou monetárně-fiskální reakcí na tyto jevy ze strany vlád a centrálních bank dokázalo, alespoň zatím (centrální banky mají konsenzus ohledně svého vnímání inflace jako dočasného jevu), zvednout míru inflace i v reálné ekonomice na úrovně, kdy si toho všichni všimnuli a všichni to nějakým způsobem komentují, či předkládají nejrůznější možnosti řešení.
Mezitím se v elitních ekonomických kruzích MMT těší stále větší oblibě a jedna z implementací myšlenky „na dluzích nezáleží, protože máme tiskařský stroj“ uvažuje variantu, že centrální banka již nebude toliko „věřitelem poslední instance“, nýbrž i „plátcem poslední instance“ – jinými slovy, kromě pravomoci půjčit peníze/poskytnout likviditu kde je potřeba, by nově mohl třeba v případě USA takový FED nově vytištěné peníze jednoduše utratit přímo v reálné ekonomice.
V takovém případě by ukazatel rychlosti pohybu peněz hodně rychle otočil a hodně rychle by nastala inflace, dost možná později i hyperinflace. Když se nad tím člověk zamyslí, tak CBDC v podstatě bez něčeho takového nelze zavést. Bez ohledu na to, jakým způsobem je model „CBDC = každý občan má účet přímo u centrální banky“ konečně financován, zda-li se, co já vím, nějakým mávnutím kouzelného proutku všechny ty bankovní rezervy náhle či postupně promění zákonné platidlo, nebo se prostě zase z ničeho vytvoří, v ten moment to prostě poteče do reálné ekonomiky a bude to na ní mít hrubě inflační dopady. Zejména, pokud bude spuštění CBDC využito jako příležitost k testování či dokonce rovnou zavádění jakýchkoliv forem „nepodmíněných základních příjmů“.
Co to všechno znamená pro Bitcoin?
Co to všechno znamená pro Bitcoin?Všechno zlé výše uvedené je pro bitcoin dobré. V podstatě lze říci, že čím horším způsobem z hlediska ekonomické svobody jakákoliv implementace CBDC dopadne, tím lépe pro Bitcoin a pro kryptoměny obecně, zejména DeFi sektor.
Bitcoin je necenzurovatelný, nezkonfiskovatelný a konečný. Naprosté antidotum proti myšlenkám MMT a bezhotovostní společnosti prostřednictvím CBDC. DeFi sektor zase dnes nabízí naprosto bezkonkurenční úročení úspor, a to není nutné jít úplně do velkého rizika.
Mít peníze v bance již delší dobu znamená jistotu nechat se regulérně okrádat, s výhledem inflace do budoucna to však vypadá, že okrádání se velice rychle změní doslova v ožebračování.
Někteří to vidí již dnes, někteří to viděli před lety, jiní jen zírají, další uvažují co s tím. Všichni dřív, nebo později začnou od papírových (už dnes vlastně digitálních) peněz hromadně utíkat do čehokoliv, co bude mít nějakou reálnou hodnotu. Protože budou chtít nakoupit pojištění v momentě, kdy jej potřebují, namísto toho, aby jej kupovali, když je levné.
Protože tak, jako ostatně každý – se k Bitcoinu dostanou přesně tehdy, kdy si to zasloužili.
